06. 11. 2010

Rozhovor s Marií Tomanovou 19.10.2010

Marie, co maluješ?

Teď zrovna nemaluju, protože jsem sekla po diplomce s barvama, ale kreslím. A koupila jsem si nový fixky a pastelky a vrátila jsem se k pastelkovým obrazům. A dělám takovou sérii takových jako.. piček, který jsou inspirovaný mou vlastní a bude to série několika.. moc několika hodně moc malejch obrázků. Který bych pak chtěla aby byly vystavený vedle sebe a aby to fungovalo a bude se to jmenovat Panci mě miluje. Panci je můj kluk.. A miluje mě.

Co ti dala FaVU?

No, strašně moc, nový prostředí, nový lidi, spoustu novejch principů, který v něm fungujou, spoustu novejch pohledů na umění.. nevim.. úplně jinej pohled!

MarieMarieJinej pohled.. Jak se díváš na ten „jinej pohled“? Přijalas ho za svůj nebo jsi se s ním nějak popasovala nebo jsi se nakonec vrátila k tomu, co sis myslela předtím?

Sorry, jenže tak to funguje na FaVU, že tě to naučí spoustu novejch věcí, kterejch se pak nevzdáš. Protože jsou prostě důležitý.. Akorátže to, co ti ta škola dokáže dát jsem pochopila až později, v čemž měl Mainer samozřejmě pravdu, a je to že ta škola ti dá spoustu příležitostí a prostor k tomu malovat a pracovat, akorát ho musíš sám stoprocentně využít protože nikdo jinej tě k tomu nedonutí a těch možností a ten čas na tu práci je tam opravdu velkej.

A namalovalas už něco po FaVU?

Jo, v létě jsem dělala nějaký obrazy na zakázku. Takže jsem jako s barvama něco dělala, ale ne v rámci svý volný tvorby, ale fakt jako jenom zakázkově. A jinak si dělám jenom sérii kreseb, ale dala jsem si asi dvojměsíční pauzu, protože jsem potřebovala trochu oddych.

Co to bylo za zakázku?

To byly malby, no to byly takový malby. Nechci to rozvádět..

Bylo to aspoň zaplacený?

Jo bylo to zaplacený:)

Pak je to vpořádku:)

Jakým způsobem tvoříš? Děláš cykly nebo jednotlivý věci nebo děláš ňáký koncepty nebo prostě maluješ podle nálady? Co je pro tebe impulzem, abys začala malovat?

No, dřív jsem skákala tak od jednoho ke druhýmu a ničeho jsem se nedržela, takže ty cykly  nebyly moc poznat, i když jsem se o ně snažila. Ale teďka si dávám konkrétní témata, který zpracovávám v sériích, což jsem zjistila, že je pro mě nejlepší. Udělat sérii víc obrazů a pak z toho udělat výběr, kterej se dá vystavit, protože bych jako do budoucna chtěla udělat nějaký výstavy a na to je právě dobrý mít nějakej cyklus, aby to byla jednotná výstava a bylo to nějak celistvý a mělo to nějakou atmošku.

Myslíš si, že je vášeň nejhezčí věc na světě?

MarieMarie

Dobrá otázka. Nejhezčí věc na světě.. Já myslím, že není. Vášeň v podstatě není hezká.

Ale strašně to s tebou hýbá a je to strašně důležitý.

To jo, ale taky to může být.. prostě když seš třeba vášnivej kuřák, tak tě to nejspíš zabije.

To jo, ale třeba.. no jo, ale..

Když seš vášnivá něco jinýho, tak tě to nejspíš taky zabije..

A třeba jako vášnivě milovat.

Tak to je pěkný, no. Ale taky tě to může zabít.

Může, ale ty extrémní pocity jsou přece úplně výborný a jsou nejlepší a jsou motivační. A jsou strašně silný. Hm.

Tak to každopádně.

Jakou si děláš atmosféru k malování? Já vždycky hrozně závidím malířům nebo výtvarným umělcům, že můžou třeba u své tvorby poslouchat hudbu. Což já, když dělám hudbu, tak si k tomu nemůžu pustit hudbu a pořád dokola musím poslouchat to, co dělám.

Hudba je důležitá, to určitě jo, protože ti to udělá tu atmošku, ale stejně je tam nutná ta koncentrace. A zjistila jsem, že se mi nejlíp maluje úplně u hudby z mládí, kterou jsem poslouchala v 16, kterou mám naposlouchanou a kterou nemusím přemýšlet, jak to je a jenom mi to dokresluje to pozadí. A je to prostě Lucie, kterou poslouchám od těch 16, tak teďka když maluju a pustím si všechny céda Lucie po sobě, tak se u toho soustředím a výborně se mi u toho pracuje. I když je to takový..hodně hudba mýho mládí, taková infantilnost, ale funguju u toho dobře. Potom, co jsem zkoušela všechny různý hudby, tak jsem zjistila, že Lucie mi vyhovuje nejlíp. Ale vono se stejně nejlíp tvoří, když děláš v tom ateliéru třeba na FaVU, kde vedle tebe dalších 5 lidí maluje, všichni jsou do toho zabraní a vidíš, jak pracujou, jak tvoří kompozici, jak pracujou s barvou, tak tě to motivuje vtom, že tam děláš. Tvůrčí prostředí je nejlepší. Je to lepší než pracovat samostatně. I když každej to má asi jinak. Ale mě to hodně motivovalo.

Souvisí ta Lucie taky s tím, že balíš Kollera?

Ne, Kollera nebalím, Koller je starej. Ale občas s ním sedíme v hospodě na pivu, protože se přestěhoval do Mikulova. Ale to je fakt jako vzpomínka z mládí..

Hele já nebalím každýho zpěváka!

Jak je pro tebe důležitej Mikulov? Chceš tam tvořit nebo tam chceš třeba mít rodinu nebo se tam chceš vracet jenom občas zavzpomínat.. protože se vlastně chystáš teď do Ameriky..

Mikulov je krásný místo, mám tam výborný zázemí a jistoty, ale myslím, že bych tam rozhodně teďka nechtěla bejt. Protože bych se tam zbláznila, tam se tak akorát pije a sedí v kavárnách a to není moc vono. Teď se nejvíc těším: nový situace, nový lidi, nový dobrodružství, hurá do Améru a maximálně si to užít! A doufám, že to bude jako pořádná jízda!

Daří se ti malovat soustavně nebo vždycky potřebuješ ten pořádnej impulz, kterej tě dokope k tomu, abys „to“ namalovala?

Důležitý je každej den dělat aspoň něco, takže se snažím každej den aspoň něco kreslit a tak..

Vím, že k některým pracem máš třeba povídku nebo příběh, ke každé máš vlastně příběh. Nechceš se zaměřit i na tohle, že bys doplňovala své obrazy i textem, kterej by nemusel vyloženě vysvětlovat, ale spíš doplňovat další dimenzi k tomu vizuálnímu?

Hele jako ono to tak může fungovat, že k tomu napíšu, jak to celý vzniklo, ale ono je to na tak moc osobní bázi, že ti lidi to nepotřebujou k tomu vědět, že to můžou brát i z úplně jinýho pohledu jak já. Proto jsem se rozhodla, že po škole odjedu do ciziny, abych si zažila nový věci, abych mohla dělat nový série věcí, který budou fungovat na tom extrémním mým pocitu. Protože bych si mohla najít práci třeba v Praze, odstěhovat se do Prahy a  malovat tam v klidu v ateliéru, ale já tímhle způsobem nedokážu fungovat. Takže potřebuju prostě vypadnout a něco si zažít a strašně se na to těším, protože .. prostě dobrodružství je nejlepší!

obrazMůžeš třeba říct o čem byla série Tunely?

Orgasmy.

Orgasmy, ale tys říkala, že jsou to modrý tunely..

To byly takový modrý tunely, který pro mě byly takový jako zážitek s jedním mužem, který měl strašně krásný modrý oči, který fungovaly jako modrý tunely do země rozkoše a orgasmů. A pak vznikly tydle obrazy. To byla taková chvilková záležitost, ale bylo to tak silný, že jsem z toho pak jako žila.. Ty vole! Teď už má dvě děti, takže fakt nemůžu říct, kdo to byl..

Teďka chodíš s hercem. Jaký to je s hercem?

S hercem je to krásný a takový trochu komplikovaný občas. Ale co  bych k tomu řekla, jaký je to s hercem. S hercem je to úlet. Hele, oproti zpěvákovi, to je strašně těžký, to jsou prostě umělci tak jak tak a umělci jsou výborní, protože je krásný se na ně dívat, když jsou na scéně a člověk ví, že se na ně kouká spoustu jinejch lidí a že jsou jenom tvoji. Pro mě hudba je úplně nejkrásnější zážitek a poslední dobou divadlo taky a dokážu si to užít protože obdivuju, jaký ze sebe dokážou dát emoce na tom jevišti. Nevim no, herci jsou kapitola sama pro sebe.

A nebojíš se, že to na tebe hraje?

Ne, toho se nebojím. To už poznám.

Ateliér Martina Mainera je specifický tím, že podporuje různé experimenty s vnímáním ve prospěch získávání vizuálních zážitků, které mohou obohatit malířovu paletu. Máš s tím taky nějaké zkušenosti?

Tohle se u nás v ateliéru dost podporovalo, to je pravda, akorát že já jsem v tomhle byla takovej hodně zelenáč, že jsem moc nikdy nic nezkusila. Nicméně, halucinogen jsem nikdy nezkusila, to je pravda, ale mám teďka jeden v mrazáku, takovej pěknej trip. Doufám, že až bude svítit sluníčko, tak si to dám a uvidím, co to se mnou udělá. Uvidím, jestli nás Mainer vedl správným směrem.

MarieMarieKde tě můžeme ještě vidět, teda tvoje věci, než odletíš do Ameriky?

Z těch starejch věcí je výstava v G-studiu na Kounicově, tam je takovej novej prostor, kde máme výstavu s naší výtvarnou skupinou Cuprum a pak mám ještě tři obrázky, myslím, v Trojce, kde je hromadná výstava a jinak.. já jsem ani vůbec nechtěla vystavovat, ale ono se to nějak tak nahrnulo.. Až přijedu z Améru, tak udělám výstavu!

To se těšíme!