Kontext je jednou z nejdiskutovanějších otázek kolem (nejen) současného umění. Od modernistické výstavní bílé krychle (white cube), která prostředí minimalizuje a upírá veškerou pozornost na dílo, jsme dospěli do doby, kdy umělci tvoří někdy až v samotné galerii a prostředí se dostává přímo do podstaty díla. Takové výtvory získaly cool anglický název „site-specific work of art“. Richard Wright s jedním takovým nedávno vyhrál britskou Turnerovu cenu. Jednu zeď v Tate Gallery pokryl ornamentální malbou z ryzího plátkového zlata. Krom toho, že se mu to vážně povedlo, dostal porotu nejspíš i tím, že nijak neplánuje přenesení nebo snad uchování obrazu. Po skončení výstavy se zeď prostě přemaluje, asi jako když je potřeba zakrýt díry po hřebíkách z minulé instalace...
Přesvědčili jsme se o tom s Marií Tomanovou při její poslední výstavce v Trojce na party VICE vs burningBEATS. Marie tu představila část své klauzurní práce, sérii malých obrázků s expresivními groteskními figurálními krajinami. Řada z nich je sexuálně laděná a jeden zobrazoval ženský akt (autorčin?!) s roztaženýma nohama. Některým lidem se zdál takový obrázek odvážný, v jednom případě zaznělo i cosi o vulgaritě, ale malé měřítko a pastózní malba s deformovanými tvary nemají jistě s realistickým pornem nic společného. V Trojce to překvapivě neprošlo. V pořádku, není to galerie, do níž se vejde cokoli, ale kavárna, která má primárně působit příjemně na hosty.
Nakonec vše vyřešil právě kontext. Co nejde v jedné kavárně, může jít v jiné. Jeden z Mariíných obdivovatelů je i kavárník Švanda a kdo ví proč, ale zrovna tato malbička mu naprosto učarovala. A protože měl pan kavárník nedávno narozeniny, dostal ji darem. Až tedy budete někdy na baru u Švandy čekat na svůj drink, podívejte se pod havrana a zamyslete se nad kontextem v umění.