01. 08. 2013

Penetration Euro-Street Tour: Strasbourg

burningboy píše blog z tour

31. července 2013 Strasbourg

Jih Francie jsme definitivně opustili a vydali se nahoru směrem na Frankfurt, kde nás očekávala naše místní spojka. Je to štreka jak prase, tak jsme si to rozvrhli na dva kousky se zastávkou ve Strasbourgu. Jednou jsem tam skončil s kámošem Peťou, když jsme jeli stopem po Evropě a zanechalo to ve mě velmi pozitivní dojmy. Je to přímo na německých hranicích a během pohnuté historie město několikrát změnilo svou státní příslušnost. Aktuálně je francouzský, ale jak už sám název napovídá, není to tak jednoznačný.

Francouzský dálnice jsou drahý jaxviňa (ten přejezd by nás vyšel tak na dvě český roční dálniční známky), proto jsme vychytávali státní silnice. Občas jsou i dvojproudový a vždy nabízí skutečnej zážitek z krajiny (občas teda i zbytečný bloudění městem), takže to nebylo tak špatný. Při konstantním předjíždění mě napadlo, že jsme my Češi možná celkem výjimeční mezi ostatníma sousedníma národama v tom, že rozlišujeme, co je legální a co se i přesto dá. Tady všichni prostě dělaj to, co se smí a dál neuvažujou. My víme, že se dá i něco víc.. Jinak si jejich styl řízení prostě nedokážu vysvětlit.

Do Strasbourgu jsme dorazili až o půl 10., takže jsme se jen najedli, napili, dal jsem dvě bagety, víno a spát. Druhej den bylo v plánu sightseeing a zjistit jak je to tu s buskingem. Moc jsme tomu nevěřili, i když busking.com tvrdil, že je tu jedno z nejlepších hraní. V záloze jsme měli ještě Luxemburg, kde je to prý parádní, ale s hraním taky nikdo nevěděl.

Zákon ulice

Nejvíc mě překvapilo, že je Strasburg asi poloviční než Brno, působil na mě, jako by byl aspoň milionovej. Němčourský hrázděný domky v centru, moderní architektura kolem, řeka, dvojjazyčný nápisy a pestrá směsice obyvatel z něj dělá skutečně zajímavou destinaci. Zašli jsme si do Muzea moderního a soudobého umění a shodli se, že Kupka je prostě nejlepší (maj ho tam solidně zastoupenýho). Přesunuli jsme se ke katedrále, jež bývala ve své době nejvyšší stavbou světa (našeho světa) a našli turistický informace. Tam nás informátor potěšil a překvapil tou nejsprávnější odpovědí, že pokud máme nástroje, ať určitě vystoupíme, protože tím přispíváme atmosféře města a že přesně to chtěj! Varoval mě před zákonem ulice, kterej jednej by nás mohl prý omezit, ale to už jsem byl klidnej a přemýšlel, kde to spácháme.

V historických městech  bývá problém najít rovnej plácek, na němž by šla postavit tyč. Taky potřebujem prostor, Eva se točí a já skáču, no není to jednoduchý. Nakonec nám nezbylo než zvolit flek před hlavním portálem katedrály. Trochu rouhání, ale pro nevěřícího psa burningboye ani ne..

Penetration Euro-Street TourZaspali jsme v parku, proto jsme museli hnout kostrou, abychom všechno stihli před videomappingem na katedrálu v půl 11, jenže na našem místě se mezitím usadila kapelka s jakousi tradiční nevimodkud hudbou. Co s tím? Srovanetlný místo široko daleko nebylo a čas běžel. Kapele naštěstí došel repertoir, dali poslední  song a začali balit. To jsem už vykládal naše věci z kufru a chystal výsadek!

Výsadek je jedna věc, najít pak parkovací místo je věc druhá. Jedno jsem teda našel celkem rychle, ale policajt v civilu asi cestou z práce mě z něho vykázal. Kroužil jsem po městě jak hejno supů, ale než jsem našel další mrzácký místo, byla skoro půlhodina pryč A než jsem dorazil zpátky na plac, už tam zase na rožku drhnul kytaru nějakej romantickej Španěl. Žádný sraní – nakopl jsem Rolanda (zatím na půl výkonu) a lidi se postupně přesunuli k nám. Měli jsme  dost zpoždění, takže jsem toho musel hodně vynechat, abysme to stihli. Jak jsem ale začal, lidí začalo přibývat, tleskali, přední řady si posedaly, 3 holky v předu mě hecovaly, šlo to líp, než bych si dokázal představit. Nakonec před náma mohlo stát 400 až 500 lidí. Eva mě popoháněla, ať se v playlistu posunu dál, protože její čísla jsou až ve druhé polovině. Když přišla, že máme čas na  poslední vál, chtěl jsem dát bleeding&burning, její druhý číslo, ale v tom nás oslnilo světlo a zaburácela doprovodná hudba, začal videomapping.

Nepotřebuju povolení ani ve Francii

Až  v ten moment mi došlo, že ten dav nepřišel na nás, ale na osvícenou katedrálu, ale i tak to byl hroznej mazec. Podobnej crowd jsem zažil jen na Pohodě, když jsem vystupoval v Panáčikově show. Přiběhl borec s 5 eurovkou, že prý super představení, že hustě zpívám a že Eva... (nemusel nic dodávat 8). Dal jsem mu album. Podívali jsme se na mapping a o přestávce jsme naběhli na plac ještě jednou a dali přídavkový bleeding&burning i s Evou. Lidi se zvedali k odchodu, ale když jsme spustili, zastavili a dali to s náma. Pak pokračovalo promítání a po něm už měli následovat nějací Němci s fireshow. My jsme sbalili saky paky a já vyrazil pro auto. Když jsem se vrátil, úřadovala policie a pyroNěmci balili taky. Prý není oheň povolenej a vlastně nakonec ani hudba!? Takže přece jen francouzský zákony platí fakt v celé Francii. A týpek z informací je teda fakt vpoho borec, ale měl by si nejdřív zjistit, jak to tam vlastně mají..

Eva na mě byla nasraná, že nemohla dát všechny svý tři chorošky, ale nenaděláš nic. Když hraju, nikdy nemám hodinky, protože přitom pro mě čas neexistuje. Jsem naplno soustředěnej a nic jinýho už dál moc nezvládám. Obzvlášť přepočítávat stopáž písniček. MP3 player navíc nezastavuje a jede hlava nehlava, takže než se zamyslím co vynechat a kam se posunout, hraje další track a já musím jet svoje. I tak to byl zatím každopádně vrchol tour a můj největší crowd evr!

Penetration Euro-Street Tour