25. 07. 2013

Penetration Euro-Street Tour: Genova

burningboy píše blog z tour

24. července 2013 Genova - Piazza di Ferrari

Přemýšleli jsme ještě o Mantově (nádherný město, must see) nebo Bergamu (busking.com doporučuje), ale bylo na čase pohnout se z místa, proto jsme se vrátili k původnímu plánu a odfrčeli na druhou stranu „kozačky“ do Janova. Pochází od tam Kolumbus a viděli jsme stejnojmennej film (už moc teda nevim, o čem byl), je to přístav jak kráva a nikdy jsem tam nebyl. Konečně něco novýho.

Manuál na busking

Máme už takovou strategii, že dojedem do města, necháme se navigovat iPhonem do centra, tam někde nahaluz zapíchnem auto a jdem najít dobrej flek. Zároveň to máme jako sightseeing, Eva mě občas zatáhne i do kostela (architektura..) a něco sníme. Potom, co máme vybráno, stáhnem se do hotelu, dáme se dokupy a večer se vracíme na vybrané místo činu spáchat gig.

V Janově jsme už suverénně zamířili na hlavní piazzu a když už jsme v tom byli, zašli jsme rovnou na turistický informace zeptat se, jestli se to tu smí. Dvě milý tety nám vytelefonovaly vyhlášku a daly nám zelenou. Piazza di Ferrari byla jen naše. Procházka centrem, zmrzka, přístav a jedem do hotelu se ubytovat. Přejezd cca 20 kiláků do hor (Janov je přístav na úpatí nehorázných kopců), serpentinová sada, hroznej hlad a konečně ubytko v Locandě Bell’ Aria. Vypadá to na rodinnej podnik, kuchař vypadá jak drsnej výpitek, připomíná mi bráchu (ne, že by byl můj brácha výpitek, zkouším, jestli čte;), recepční/servírka jak Šehrezáda z Aladina, oba moc příjemní, ale zase nejede internet. Už snad v každým hotelu maj wifi zdarma, kvituju, ale většinou nevalí. Je to dost na hoře a z okna máme výhled jak někde v Peru, takže jsme podlehli kouzlu.

Před odjezdem jsem pro jistotu zkontroloval baterky, všechno ok a valíme to odpálit! Zaparkoval jsem zkušeně na vozíčkáře za rohem od piazzy, vytasili jsme věci, Eva skočila pro kafe od krásné černošky, dotáhli jsme věci na plac, já odvez auto do bezpečí přilehlýho parking housu, koupil drink a jdem na to!

Výběr lokace rozhoduje

Piazza di Ferrari má cosi jako radnici, galerii, krajský sídlo a nějakej prasáckej palác. Taky fontánu jak Bellagio. Fontány bývaj docela hlasitý (už nikdy u fontány!).. Postavili jsme se před krajský sídlo čelem k fontáně, před náma schodek převýšení – možnost posezení pro publikum. Mám set z výběru z moisturize, předěl tvoří písnička s Addictem (nevydaný kolabo) a pak kompletní Penetration. Warm up je hlavně jako sonda, jestli nás nevyhodí, resp. k utvoření publika. Eva mezitím staví tyč a nastupuje na dirtyEYES – třetí vál Penetration.

Penetration Euro-Street Tour

Asi při čtvrtým kousku se začali chytat lidi a za chvíli už jsem měl vyložený podporovatele. Jednomu přišel kámoš a ten stál za to. Bedekr vystihl Janov jako svěže neuhlazený a že jsou tu námořníci a prostitutky. Nevim jak ty šlapky, asi jsme neměli štěstí, ale na námořníky jo! Jeden byl ten kámoš, co se přidal později a byl nakopanej jak hovado, mluvil portugalsky a nemohl se dočkat, až Eva předvede svý číslo. Chápu, že když je člověk dlouho na moři, musí to pak na souši podle toho vypadat, ale tenhle musel být na moři tak 5 let! Původně jsem měl v plánu pořídit na cestu paralizér, akorátže jsem prachy nakonec musel utratit za nabíjecí baterky. A než bych je vyšrouboval z Rolanda, už bych je asi neměl ani po kom hodit.

Fakt si vážím hraní, kde můžu řešit jen, jak zpívám. Nebo třeba jak se u toho hýbám. To je pohoda. No, už ke konci moisturize začala nějak selhávat technika. Ty vyškubnutý redukce z Ljubljany to asi přestaly dávat nebo co, ale občas nebyl beat moc slyšet, v polovině Penetration mi přišlo, že vlastně není slyšet vůbec. Jediný, co jelo dobře, byl majk a musím se pochválit, že tady zpívám dobře.;) Ale je to nehoráznej výser, když to nehraje a čekuješ co s tím, nic nepomáhá, lidi tápou... V takovejch momentech zpíváš na autopilota a celým člověkem jen řešíš, jak to zachránit.

Diváky si nevybereš

Do toho ti vyfrčenej magor snaží sebrat majk, asi aby řekl ostatním, jak ho to bere? V tomhle už mám jasno z několika „kolaborací“ s Václavem Stratilem, majk je můj a nedám ho z ruky. Ale i tady, jako se Stratilem, vyvstal ten problém, jak se ho během písničky zbavit, nestrhnout rvačku a udržel si tvář účinkujícího. Může si street musician zavolat policajty, ať ho zbaví nepříčetnýho kokota? (A kdy asi8). No, majk jsem mu nedal a poprosil, ať mi dá prostor, že musím zpívat, naštěstí mi dal pokoj. Následně se ovšem zcela zaměřil na Evu a kopulačními pohyby přes celou piazzu jasně ukázal, co nás čeká. Co má dělat frontman (bez kapely, ochranky nebo kohokoli dalšího), když mu vyfetovanej divák chce zprznit tanečnici? A co když přijde další podobně „naladěnej“. Musí přece dál zpívat, ladit vyjebanej zvuk a působit, jakože jede super koncert neasi.

Fontána byla hrozně hlasitá, Roland mě nechával na holičkách, jediný, co zbylo, byl můj zpěv a tanečnice (v ohrožení). Naštěstí mínus a mínus dají dohromady plus, a tak se oba nakopaní kokoti zneutralizovali, málem si rozbili huby a nakonec společně zmizeli. Dohrál jsem ten zvukovej průser a zabalili jsme to. Týpek se přišel zeptat na link, dal jsem mu album, i když se zdráhal, že nemá lowe.  Lidí tak 70, honorář jsme investovali do chlastu. Byl jsem rád, když jsme měli sbaleno a zamířili zpátky do serpentin na hotel. Těsně před ním jsem v zákrutě uviděl ježka, naštěstí jsem řídil s brýlema a zastavil jsem na místě, 15 čísel vedle něho. Blikačky, za mnou další auto, přibrzdilo, objelo nás a já se šel podívat, jak dopadl. Bál jsem se, že jsem ho sejmul, ale vypadal v celku, trochu se hýbal, i když se asi snažil bejt klubko. Nabral jsem ho a odnesl na chodník k nějaké zahradě, nic z něho neteklo, věřím, že byl ok!! Jsem moc rád!

Stejně jsou na takovouhle tour potřeba pořádný koule. Zítra to asi zkusíme na promenádě, ale je jasný, že tam musíme počítat se zvýšeným výskytem námořníků. Mě jebne!

Eva píše blog z líbánek

Penetration Euro-Street Tour

Jaké je se na to všechno dívat z výšky? Aneb gig z pohledu tanečnice

Jako když sledujete nějaký dost zvláštní klip, trocha surrealismu, trocha romantiky, dost punku a nejvíc dada. Jan začíná hrát, já si pokaždé  hraju na švadlenku a sešívám futrál tyče, který nevydržel ani první výsadek, a tak je pořád kde spravovat, potají sleduji lidi, procházejí, koukají na ceduli - honeymoon tour, nechápavé pohledy, líbánky? Cože? Takové by někdo chtěl líbánky? Ani já jsem nejdřív nebyla jistá. Jestli se mi chce, jestli by nebylo lepší se někde válet na pláži, nebyla jsem si jistá, jestli na to mám, jak Jan správě napsal, je na to zapotřebí mít koule. Koule teda nemám, mám jiné přednosti. Ale už teď vím, že na to máme, a že jsou to nejlepší líbánky, jaké jsme mohli mít.

Pole dance není žádná sranda,  mozoly na rukách, modřiny všude, každý sval bolí, kdo okusil, dobře ví. Dnes se k tomu přidalo i pořádné první zranění. To je tak, když se snažíte postavit stage (lidi už okují, vytváří se skupinky, dohadují se,  co z toho asi bude) na nerovném povrchu. Janov je celý z kopce nebo do kopce, takže vybrat rovné místo fakt skoro nejde, příště si sebou musím vzít vodováhu. Spokojíte s tím co máte, náměstí z obřích šutrů, které se svažují každý jiným směrem, a kus po kusu skládáte... Dnes nejen že kusy do sebe moc nezapadaly, ale ani šroubky nějak nejdou zcela utáhnout, no nic asi to tak má být, tak lezu na tyč, abych ji vyleštila. Vyleštit tyč je základ a tak se snažím, až moc, tak moc, že se vrchní díl tyče povysune (ten šroubek fakt utáhnutý nebyl) a já si jím skřípnu stehna, pořádná bolest, seskakuji, krev teče jen trochu, podlitiny ve tvaru půlkoleček na obou nohách jako by říkaly – dneska na to nelez!

Ale koncík je už rozjetej a tak utáhnu všechny šroubky na podruhé a modlím se, abych nesletěla. Nádech – výdech, usmát se na lidi a jdu na to! Floorwork, první točka, druhá, invert, kombo, tančím... Jan zpívá, lidi z nás nezpustí oči.

Myslím na ty, bez kterých bych tady nebyla, jsem vděčná Janix, že mě toho tolik za ten rok naučila, jsem vděčná Dash, že vůbec tančím a že se nebojím improvizovat, jsem vděčná Janovi, že to s tour myslel vážně, a jsem vděčná svému tělu, že to všechno zvládne.

Mysl občas stávkuje, nervózní jsem vždycky, ale pak stojím ve stojce, vlním nohama a vidím, že některý holky naproti koukají s otevřenou pusou a tak si říkám, asi je to v poho!

Nejdůležitější je si to užít!