20. 07. 2013

Penetration Euro-Street Tour: Ljubljana

burningboy píše blog z tour

18. červenec 2013 Ljubljana

Ráno jsme se sbalili, narvali všechno do auta a asi ve 2 jsme vyrazili vstříc největšímu burning dobrodružství evr! Zainvestoval jsem a (prvním nákupem na splátky) jsem si pořídil solidní doprovod - Rolanda BA-330. Je to fešák, co dokáže ozvučit jakoukoli venkovní produkci až pro 80 osob, a to hlavně díky napájení na 8 tužkových baterek. Takže jsem nakoupil i nabíjecí baterky a popučoval od Hupa nabíječky. Vzhledem k tomu, že se večer před odjezdem ukázal Evin iPod funkční jen zapojenej do sítě, musel jsem taky na poslední chvíli shánět MP3 player, z něhož si budu pouštět beaty. Zachránil mě Výrus, kterej oželí na 14 dní soukromej poslech a půjčil mi svýho iRivera.

Zamávat svatýmu kopečku a frnk z česka

V Ljubljani jsme byli předloni, je to krásný malý město, kde maj asi holky dotovaný bydlení, protože je jich tam prostě nadúroda. Vypadá to tam trochu jak ve Varech, na kopci maj takovej vytuněnej špilberk a přitom je to hlavní město, takže na ulicích míjíte televizní štáby, co zabíraj reportáže do zpráv. Minule jsme poslouchali zpěváka na Prešernově Trgu - hlavní plácek u řeky pod hradem a letos jsem tam chtěl hrát já. Zaparkovali jsme a šli obhlídnout situaci. Na Trgu hráli nějací fidláci, ale vypadali, že už to dlouho nevydrží, jenže se kousek od nich v přilehlým baru chystala kapela..

Než jsme vyložili všechny věci z kufru a dotáhlli to na místo, už vyhrávala Beatles, Rolling Stones a měla hlavně normální apec napojenej na síť z baru, takže dost nerovná konkurence. Táhnem dál.. Vyhlídli jsme si o kousek dál pěknej most, jenže na něm to už drhnul nějakej hrozně romantickej kytarista, tak jsme mu most nechali a pokračovali. Protože už jsme moc nemohli, zapíchli jsme to u řeky v ústí Novyho Trgu a začali stavět.

Pouliční elektro a pole dance

Tour se mnou jede moje "exkluzivní tanečnice" Eva a doprovází mě tancem na tyči. Taková přenosná tyč je super věc, ale váží asi 80kg. Koupil jsem na cestu malýho hliníkovýho rudlu, ale i tak to sotva všechno pobereme na jednou. Táhnem jednu část tyče v dlouhým pouzdru na kolečkách (díky bože designérům za ně!), druhou na tom rudlovi (jak si mohl tenhle designér myslet, že to utáhne váhu, kterou uvádí, nechápu..), potom samotnou tyč v podlouhlým futrálu (kterej když si hodíte na záda, urve se mu ucho!? zabít designéra!), no a pak už jem moje drobnosti - stojan na majk, Rolanda a tašku s blbostma (CDčka, kabely, atd.). Bedňák by se hodil!!!

Soundcheck one two

Tyč je vyzkoušená a Eva ji postavila bez problémů.. Roland je taky vyzkoušenej, ale ten iRiver.. Myslel jsem si, jak nejsem perfektně nachystanej, ale hodně rychle jsem se vyvedl z omylu. Baterka v přehrávači klesla ze tří čárek na jedinou, ani jsem nestihl pustit první vál. Než se mi to vůbec podařilo, stálo to hovor Výrusovi a běhání po barech kvůli AAA baterce (slečna mi lakonicky sdělila, že v tuhle dobu už ji neseženu nikde..). Zjistil jsem, že jedno album jsem si nahrál do přehrávače ve formátu .wave, což nejenom zabralo celou paměť, ale nejde to samozřejmě přehrát. Při vychytávání zvuku na místě jsem si přišlápl kabel a jedním škubnutím jsem si zmrzačil zapojení tak, že jsem myslel, že to můžem rovnou otočit zpátky do česka.. Naštěstí jsem rozlomený redukce tak nějak splácl dohromady, zapích do zdířky a tyvole ono to furt hraje!8)

Tyč stojí, lidi čekají

Už je asi 21.00, takže není radno přetahovat a riskovat nějakou hodinu nočního klidu, tak už dál neváhám a bez zvukovky začínám. V duchu si říkám, že přesně z těchto situací jsem si myslel, že už jsem venku - hraní bez odposlechu, bez zvukaře.. No, moje tour je přesně taková. Mikrofon hraje z Rolada "loud and clear", ale beat z MP3 playeru dost pokulhává. Vytočím ho teda na max, ztlumím majk a vohulím celkovej výkon, co to jde. Hrajem na ulici, naproti řece, kousek od kašny. Trochu jsme se dohadovali, kam stoupnout, nakonec se ukázalo jako dobrá volba postavit se čelem k řadě betonovejch kostek - bobků, na který si rychle posedali diváci a utvořili nám stabilní publikum. Mě čekujou dvě asi 15letý holky, Evu ostatní crowd. Naštěstí má Eva asi jen 3 vstupy, takže můžu říct, že ty lidi, kteří zůstali i po jejím prvním čísle, buď prostě zaujala i hudba (nebo jen vytušili, že bude ještě další tyč).

Hrát na ulici nebo v klubu pro mě není zas takovej rozdíl, jak jsem zjistil. Dá se ale říct, že nás sledovalo o něco víc diváků, než jsem měl na křestu v Meet Factory. Trochu cirkulovali, ale dost jich zůstalo na celý vystoupení a asi tak stovka shlídla víc než půlku. S účasstí jsem spokojenej, ale zvuk mě trochu jebal - budu muset perspektivně vybírat trochu sevřeněější plácky, ale tam bylo všechno dobře slyšet. Zahrál jsem nakonec jen půlku plánovanýho setu a finální vál od Panačika mám zase jako .wave a ne MP3, takže menší fiasko - Eva nachystaná na závěrečnou chorošku (choreografii), lidi slintaj a já hlásím, že sory vole nejede to8))

Uklidit a zpátky do kufru

Eva má za sebou první veřejný vystoupení, zvládla to výborně, co jsem stíhal sledovat, bylo parádní. Dala by si něco na pití, ale já chci sbalit a odtáhnout věci zpátky do auta - zlaté pravidlo vystupování, uklidit vše dřív, než se nažereš a půlku poztrácíš. S urvaným uchem od futrálu na tyče se ale vše razantně komplikuje a musíme jít na dvakrát. Oproti původnímu místu jsme se od auta vzdálili tak dvojnásobě a než k němu tu první várku na kolečkách dotáhnu, myslím, že zhebnu! Pak už se jen vrátit pro tu druhou..8)) Jsem tak vyčerpanej, že pak sotva zvládnu ubalit špeka (gratuluju si, že jsem si to s sebou vzal, protože teď by byla veškerá zdrženlivost vážně k smíchu!). Zrelaxuju se a jdem utratit vydělek. Na poprvé nic extra, ale na večeři jsme si vydělali, takže spokojenost! Příště musíme vychytat místo, timing, formát hudby i baterky a bude to lepší! Teď jedem z města najít fleka pro stan, couchsurfing nevyšel a na hotel jsme nevydělali.. Zítra jedem do Benátek a protože je tam busking (pouliční vystupování) prý dost regulovanej, dáme si volno a zajdem na Bienále..

Penetration Euro-Street Tour