27. 10. 2012

Longbordeaux: surfařské soustředění Mrkací Panenky

burning uvádí další blog - Mrkací Panenka (reprezentantka Rádia R v longboardingu) odcestovala rozvíjet techniku na surfu do Francie..

18. Octobre, 2012, Bordeaux, France

Dneska je na chodbě haly A našich luxusních kolejí párty. Můžu si jí užívat, i když jdu jenom dom, nefungujou mi klíče. Celej dnešní den začal blbě.

Můžeš, prosímtě, zavřít ty dveře? Nakrátko ostříhaná dáma na sportu tyká všem. Ty dveře nechala otevřený ta blbka, co šla přede mnou, a kvůli který já tu už pár minut okouním, he? Řeknu ale jenom, že chci za tamhletím chlapem vedle. Monsieur je ale occupé, nevidíš? Jestli jdeš kvůli surfu, tak dneska se nejede.

Takže kvůli tomu, že oceán se zlobí, budu mít další den blbou náladu. V Bordeaux je hnusně, už týden v kuse nikdo neviděl slunce. A prší, zničehonic a kurva prudce. Takže co budeš dneska dělat, když nejedete surfovat? Beru tě ven, chceš? Timothée je blázen, viděla sem ho dvakrát v životě a vůbec se mi nelíbí. Moc hulí a mluví divně anglicky. Ale holky tvrdily, že prej je v pohodě, milej týpek. Tak jo, protože kdo má trpělivost se tahat s holkou, co se bojí mezi autama a vysvětlovat, kde má najít point d'équilibre? Že prý vezmem ještě Di, taky jezdí teprve krátce a včera jí to šlo, bude sranda. Jenže Di spí, takže kotě, jedeš s ním sama.

foto

Bordeaux má bahnitou špinavou Garonnu a podél ní geniální cyklo-běžecko-whaeva stezku, co má pěkně pomalej povrch – prej sem si to vymyslela, ale přísahám, to cejtim, ne? A že pojedem na artistic place. Okaj. Artistic place je zahrada, kde pracuje pár lidí se svářečkou. Umělci železa. V trávě tam stojí megalitickej strom, polorozbořená vlna a taky la tornádo. Prošedivělej Jef právě vyřezal něco, co vypadá jako klíč, což když uhodnu tak sklidím obdivný podhled, a je pro Alaina Juppého, starostu tohohle velkoměsta, co s ním bude odemykat Nouveau qartier, très betoné and stuff. Ale zas de něco řezat, dostanu ještě pusu do vlasů. Bylo to strašně milý, takže všechno nesahejtenamějásemzamilovaná šlo stranou a já se na něj nezlobím.

V galerii vedle pomůžu odněkud někam přinýst stůl, co mu padaj nohy, a cejtim se hned jako umělkyně, och jak záslužný. Merci, girl! Jsou tu kachny vyrobený z bejvalejch franků, kojící feny z květovajench papírů a fotky z Číny a nějakýho špinavýho města, kde se suší prádlo na šňůrách nataženejch přímo nad hlavama. No nevím. Měsíční krajina v rámečku ze železa, to prej bylo na tý párty, tams byla, v H36? Bylo to tam u záchodů...bohužel, z fronty na záchod na tomto opilém večírku si pamatuju akorát zadek blondýny, který strašně neslušely černý lesklý gatě. Asi sem na ní čuměla fakt dlouho.

Pospíchám, mám ještě večer fráninu. Potkáme kočky, co se učí na bruslích, byly prej taky na večírku když měla Di narozeniny...jenže high a drunk, takže se vidíme poprvý. Jak by taky ne, když sme párty proseděly na gauči s rozkošným gayem, který nám pořád tvrdil, jak sme crazy a pak sme si vozily zlatý zadky dole v garáži. Cestou zpátky v tramvaji se mě týpek (asi po 20 minutách, co sme vedle sebe seděli) zeptal, jestli je helma na mým klíně na ježdění na koni. Vyprskla sem asi moc nahlas, protože pak když vystupoval, ani mi nepopřál pěkný večer. A ve Francii, pokud s někým prohodíte třeba dvě slova, je nepozdravit vysoce neslušné. A bon soir se říká už od čtyř odpoledne.

Jsem doma, protože Lolita (je to Ruska a je rozkošná) mě pustila. Zítra jim jdu hodit na hlavu mý nefunkční klíče, protože bych, pěkně prosím, chtěla spát ve svý posteli. Říkám jí stýskací postel, protože před spaním, to mi bývá nejvíc smutno.

foto