02. 09. 2012

Deník Marie: Nová éra - REVOLUTION LOVE; příběh havrana a vlka 17

burning přináší POSLEDNÍ díl deníku malířky Marie Tomanové z NYC převzatý ze smartphonu.

4. Prosince 2011

Je dvacet dni do Vanoc. On je tu. Sedi naproti me a pise basne.
On je tu! On je! A je krasny a me busi srdce. Oci mam dosiroka otevrene a vdechuju jeho vuni... Tak krasne voni!

PRIBEH HAVRANA A VLKA

Poprve me polibil pod hvezdnou oblohou.. Lezeli jsme ve vlhke trave mezi dalnicema, kolem hucely auta a nad nama zaril mesic. On se zvedl, hledel mi do oci a ja mu povidam: Divej, jak ten mesic zari! A on konec vety utnul polibkem. Nase rty se spojily a tak sladce to chutnalo! Tak detsky mi poskocilo srdce, rozzehl se ohen a duse se rozletla smerem k nemu!

Cetla jsem v jeho deniku basen. Napsal ji po okupaci New Yorku a byla o me. Plna emoci a vasne. Basen, ve ktere me chce polibit pod hvezdnym nebem.. Basen o vecech, ktere se tenkrat jeste nestaly..

Chci ho donekonecna objimat! Byt v jeho horkem naruci a citit vuni jeho vlasu. Zit pribeh Havrana a Vlka.
Prvni vecer jsme se prochazeli centrem mesta, mesic byl lezata pulka, vsude vanocni zare, svetla, miliarda lidi a ja a Stu. Bok po boku. Zahaknuta do jeho paze, vdechovala jsem teplou vuni nocniho Greensbora. Zbozne jsem mu hledela do oci a on se smal! A hraly trubky a pozouny, zpivali stari americti panove, kniry jim poskakovaly a v ocich blyskalo. Sel pruvod cervenych parozi mestem, cela Elm street zarila rude. Vanoce jsou tu! V dali houkal vlak a my se prodirali davem.. Chteli jsme byt spolu, sami, daleko od vseho...

Kdyz si vedle me prvni noc lehl a jen mi hledel do oci, moje napeti se vystupnovalo a bylo maximalni! Chtela jsem kricet! Libat ho! Chtela jsem ho tisknout k sobe.. A mela jsem flash back na Wall Street a pak jeden dost divnej sen.

foto

SEN: Byla jsem v obrovskem dome a vzbudil me chladny vzduch a voda z protipozarniho alarmu. Hori! Vzbudila jsem Stua a utikala jsem pro sestru. At vezme deti a naseho psa a at utikaji pryc! A pak jsem utikala pro mamu. Naskytl se mi neuveritelny vyjev.. Moje mama sedela u krbu s tatou a hrali karty. A byli neskutecne stastni. Z toho krbu slehal ohen, horelo oblozeni, zaclony, horely zdi.. Ale jim to vubec nevadilo.. Meli se tak radi! A ja to musela pokazit, znicit tu naivni nevedomost, ukazat na nebezpeci. Zachranit je! A tak jsem na ne ze vsech sil kricela a snazila se je dostat na velke schodiste.. Moje mama byla jak pomatena a chtela jet vytahem, co byl v rohu mistnosti a uz ho olizoval ohen.. Nedokazala jsem ji dostat pryc. Nedokazala jsem ji presvedcit, ze ten vytah neni cesta ven. Ohen se vznal v celem pokoji a ja citila jeho zar. Oslepila me zare. Vsechno bylo zhave, rude. Mama, ja, tata, Stu.. Vsichni jsme se vznesli lehce do vzduchu, teply zar nas nesl v naruci.. Odevzdala jsem se tomu s mirem v dusi. Bylo mi teplo a lehko. Bylo po vsem. Umrela jsem v ohni. Stala jsem se nicim a vsim.

Cely dalsi den jsme stravili v lese. Skakali po kamenech v rece, cichali ke drevum, lozili na stromy, hledali vily, zkoumali houby, piskali na zaludove cepicky, kreslili na stare velke stromy ohorelym drevem a houpali se na houpackach ve vetvich stromu.. Vili jsme jako vlci a na vysoke stromy lozili diky prirazenym spadlym vetvim, schovavali jsme se pred lidma a do listi delali andely. Mluvili jsme spanelsky a cesky a stejne si rozumeli. A lezeli na sobe v listi, objimali se a libali!

Noc patrila me. Dostala jsem to, po cem jsem tak dlouho touzila.. Dostala jsem vasen, rozkos, kuzi na kuzi, jeho dech, jeho mysl, jeho srdce. Drzel me v naruci, pevne me tiskl k sobe a jeho horke telo me palilo! Jeho dech v hrudi tlacil na mou hrud, jeho rty me libaly a jeho ruce krouzily po moji kuzi. Nemohla jsem se nabazit tech dotyku! V hlave mi vsechno vrestelo, dech skakal a silene bezel. Telo se prohybalo v jeho naruci a ja mysli nekde uplne jinde mimo realitu, chtela zastavit cas! Chtela patrit jenom jemu. Chtela at to nikdy neskonci..

Prvni noc mi hledel do oci. Druhou noc me hladil. Treti noc hladila ja jeho a ctvrtou noc jsme se milovali. Myslim na to jak se usmival. Jak me libal. Jak krasne chutnal a jak me uspokojovalo ho uspokojovat! A jak se mi vystrikal do pusy. A sladce to chutnalo. A jak byl vydeseny, ze mu mravenci ruce. A jak me pak polibil a drzel v naruci..

A jak presne vedel kam ma sahnout, jak mi prejizdel prstama mezi nohama, jak me libal, jak vonel! Boze, on tak vonel!! A jak si na me lehl, ja citila vahu jeho tela, hledel na me, vlasy mu padaly kolem oci a jeho penis me tlacil v rozkroku. A jak do me vklouzl a pomalu me miloval. Ja ho objimala a tiskla k sobe! Nikdy nezapomenu na tu prvni noc, na to, jak me mel v naruci. Cela jsem byla u nej schovana a byla jeho..

Jeste pred vychodem slunce odjel. Pribeh se stal vzpominkou. Sedim v GreenBeanu. Hraji Velvet Underground. Prsi. Snazim se srovnat si v hlave cely ten pribeh.. Mam prazdno. Prazdneji nez kdy predtim. Myslim na jeho divoke oci, na vlasy sepnute na tylu, na krasne ramena a svalnate telo. Myslim, ze bych na nej nemela myslet! Myslim, ze to chce rum. Nemuzu umrit? Jen tak. Ted. Jen tak z legrace. Vtipne. Naporad. Chci jinam. Jiny Svet. Jina realita. Cista mysl, zadne vzpominky.. Chce se mi brecet. Mozna jsem mela jit behat v tom desti. Naha. At ty studene kapky bodaji do meho tela. At to boli vic nez to prazdno uvnitr. At se hnu z mista..

Venku porad prsi. Uvnitr me uz ne. Prezila jsem.

Prezila jsem dalsi lasku, co jsem si vysnila na cely zivot. Mam to za sebou! Jako pokazde.. Konec. A bezim svobodna mesicem ozarenou krajinou a nabiram sily. Na dalsi zacatek. Na dalsi dobrodruzstvi. Cas leti! Za dva mesice uz se budu toulat New Yorkem!

Aleluja. Marie.

Utikej! Dychej! Zij..

foto

(Napsano s velkou laskou ke Stuovi, ktery miluje stromy. The wolf loves the Raven.)