S mírným zpožděním se ozval burningboy se svým pokračováním webnovely Žhavý a neklidný. Jakákoliv podobnost s reálnými postavami a situacemi je jako vždy čistě náhodná. Kromě toho Steinera, to je totiž skutečná kavárna s nejlepší zahrádkou v Brně..
...
Pohyboval se městem jako stín, klouzal plynule ulicemi, soustředěně značkoval svoje území, svoje teritorium, svý město. Skoro ani nezastavoval, bomby z něj padaly jak zábrany po druhé lajně. Připadal si jak ninja, v černé byl, ale díky své obratnosti a rychlosti ani nepotřeboval skrýt pod rouškou tmy. Byl bílý den a on ani nezaváhal, šel si to svoje. Policajty nesledoval, stejně by ho nechytili. Naopak, byla to pro něj výzva zaútočit jim za zády a pozorovat, jak kolemjdoucí váhají, jestli spustit poplach nebo si prostě dál hledět svýho. Nikdo nikdy nic neudělal. „Jsme v česku, vole!“
Došel na Moravák před ústavní soud a postupoval bez váhání po vytyčených checkpointech. Uprostřed náměstí zaregistroval, že ho někdo sleduje. Nedal na sobě nic znát, ale byl ostražitý. Ze svých cílů však neslevil, pouze upravil trajektorii, aby co nejdřív odhalil narušitele. Bez těch brýlí už prostě přes ulici lidi nerozezná..
Když se dostatečně přiblížil, aniž by dal jasně najevo, kam vlastně míří, zjistil, že je to Vendula Chalánková. Seděla na lavičce se svačinkou a jen tak pozorovala prostor. Oddychl si. „Ahooj, lepíš plakáty?“ „Eh heh, no jo, no, to je to tak vidět?!“ „No já už tě pozoruju tak 10 minut..“
„Prej ninja! Debil! brněnskej ninja, neasi.. Vždyt i ti fízli tě snad nechali jen proto, že jim tě bylo líto!“ Za setrvalé sebereflexe dolezl k Obitovi. Nesnášel tu díru, smrad jak ve sklepě, plno přivožralejch hejsků, co nesundaj kšiltovku snad ani na hajzlu, každopádně vůbec ne jeho cílovka.. „Ale lidi tam bývaj, tak když už jsem tady, nebuď měkej..“ Sešel pár schodů a ponořil se do místního mixu kouře, zvětralýho piva a zhnilýho vzduchu. Vždycky váhal, jestli se zeptat nebo to prostě nalepit a tady se mu obzvlášť nikoho ptát nechtělo. Ale přišlo mu, že na něj všichni tak nějak čumí a barmanka nakonec nevypadala úplně od věci.. „Mohl bych vám tady někam nalepit plagát?“ „Co?“ „Plagát.. můžu ti ho tady někam dát?“ „Jasně! Ale kam? Počkej, zeptám se. Oline, kam tady může nalepit plakát?“ „Co?“ „Plakát“ „Plakát? Ukaž to.“ Ukázal Olinovi plakát a uvažoval nad tím, jestli hodlá posuzovat lineup nebo snad grafiku.
„To znám! To dělal Mihula!“ Mihulu teda žádnýho neznal, ale přišlo mu fantastický, že ten pinkl poznal autora grafiky?! „No, Mutant to dělal..“ „Dyť říkám! Mihula.“ „Dejme tomu.." „Tak ten je mrtvej!“
Olin zalezl do kuchyně a nevypadalo, že by se ještě chystal vylízt. Vybombil vnitřek hospody několika plagátama, barmanka mu pomohla vybrat místa a radši bleskově vypadl. „Jak jako mrtvej? Jako umělecky? To snad ne, dyť nesu jeho novou grafiku.. No mrtvej prostě být nemůže, dyť jsem s ním včera kurva mluvil! Že by nějaká novinka? Tak snad se mu nic od včerejška nestalo?! Přišel bych na to, až když bych neměl na další akci pověsit jakej plagát! Až když by akce začala a už by mi nezbylo fakt nic jinýho než Mutanta naprosto vyhrotit a obvolat jeho známý, proč se mi doprdele neozývá a pak by mi to teda asi někdo řekl? No doprdele! Jen doufám, že ho ten Olin nechce náhodou oddělat.. Jestli mu měl třeba Mutant taky udělat nějakej plagát, tak bych se zas až tak nedivil.. Asi bych mu měl dát vědět. Bez Mutanta fakt nevím, kdo by mi to dělal! No doprdele, mám já tohle zapotřebí?!“
Došel ke Steinerovi a sedl si na zahrádku. Objednal si cider a panini a začal balit. Přemýšlel o Olinovi a Mutantovi. Když už se chystal olíznout papírek, přinesla mu Tereza cider, podívala se na jointa a řekla: „To jako budeš dávat sám?“ Podíval se na ni překvapeně a vykoktal cosi, že ještě někdo přijde. „Aha, tak to jo“ a odešla. Dodělal špeka a po chvíli vyčkávání ho odpálil. Zavrtěl hlavou. „Aby mi tady vykládali, že tam toho dávám moc..“ Opatrně vyfoukl a opřel si hlavu o sklo výlohy.