09. 07. 2011

burningBRAK: Žhavý a neklidný, část 2

burningboy poslal druhou kapitolu své webnovely a nám opět nezbývá než konstatovat: jakákoliv podobnost mezi postavami a situacemi z povídky s reálnými postavami a situacemi je čistě náhodná. burningboy mocně užívá své "poetic licence" (umělecké nadsázky;)

...

„Co si mám vzít na sebe? Je tam vedro jak pes..“ Horko zas tak neřeší, nejde o teplotu, ale o dress code. Do práce se snažil vždy oblékat slušně, až rezervovaně, ale v poslední době to šlo čím dál hůř, jak se mu dole třepily nohavice a všechny džíny provětraly díry. Když byl malej, vždycky takový chtěl a nikdy se mu je nepodařilo přesvědčivě proděravět. „Trpělivost“ řekl. „Však ono to přijde.“ Marika se na něj po očku dívala, co si nakonec vezme a Walda ho neuroticky dloubl do paty.

Vzpomněl si na svoji manažerku: „děvka jedna prodejná!“ Slibovala mu na víkend hraní, pak ještě jedno a nakonec si po třech dnech nebraní telefonu na jejím facebooku přečetl, že se v Praze snaží prorvat do Česko hledá talent s nějakým přitepleným boybandem. „To bylo keců o umění, nezávislosti a opravdovejch hodnotách. Už abych se dostal do bookingu Krokopa.“ Rozchechtal se. „To už radši TV Nova! Všichni manažeři jsou kurvy, ale ti, co si přitom hrajou na underground, jsou jak kdyby Mengele dělal ošetřovatelku v kojeňáku.“

Tričko od Mutanta je sázka na jistotu, úhybný manévr, šalba, mimikry, ale zároveň „nežádoucí ztráta identity“. Tričko DANCE pARTy z jeho nejprodělečnějšího podniku, je stylový a dodává mu auru světce, ale „na dnešek příliš osobní“. Obvykle řeší tyhle situace sněhobílou polo košilí, která z něj sejme všechnu vinu, výčitky, prohřešky jako pět zdrávasů a tucet otčenášů po zpovědi. „Ne, to by dneska nestačilo..“ Oblíkl si černé s výrazným nápisem „Mrdá ti?“ na zádech. „Jo, jak sviňa, mrdá mi v té palici od rána do rána a ne a ne přestat!“

Dostal ho od Ladi, hlavního mrdátisty a protože na něho dost zapůsobil, začal ho nosit. Laďa vypadal jak prorok. Vyrovnanost a klid s jakým mu předával manifest mrdátismu byly odzbrojující. Chtělo se mu vrhnout na kolena a vzývat jej jako svýho mesiáše. „Jak neprůstřelná vesta, zepředu černý, nevidíš nic! Něco se ti nezdá, ukážu ti záda a mrdej vodsaď!“ Cítil se, jak ženská, když si pod sukni upne podvazky Victoria’s Secret..

„Černá hladí, kryje mi záda“, jak koženej křivák Revolution, jeho brnění, body amo. Ještě krémový botky na dřevěným podpatku a může cválat do boje. Ale na obojí je dnes trochu moc vedro.. Navlíkne si khaki kalhoty pod kolena, je naostro, „v tom vedru..“ a stejně mu už týden teče pračka, takže je to „bezpředmětný“.

„Kde mám brýle, kde jsou dohajzlu zase ty brýle!?“ Dioptrický si zničil, když se trochu víc zapomněl s jednou fanynkou a kromě jinýho si přestal hlídat i svý věci. Tak musel rezignovat na vizuální orientaci. „Aspoň pocvičím sluch“ řekl si „a třeba mě nebudou tak rozrušovat všechny ty polonahý kůže teď všude!“ Ale sunglasses potřebuje, bez nich venku oslepne, skončí s vyškrábanýma očima a rozbitou hlavou, slunce se mu dere skrz lebku a vaří mu mozek, nedá se to ovládat, nedá! „Tak kde jsou!?“ Rána mívá hodně citlivý, takže po 5 minutách pobíhání tam a sem se vaří vzteky a kope a mlátí do všeho, co se mu dostane do cesty.

Z telky se rozezní starej známej rif. Zastaví se. Je to jako rána bejzbolkou, celá ta přípravná procedura najednou ztrácí význam. Podlamujou se mu kolena, chvíli váhá, až se nakonec sesune na podlahu, leží tam a brečí. Zase skoro zapomněl, co je ta největší droga. Co ho dokáže sejmout při druhým tónu, z čeho mu naskočí husí kůže, zrychlí tep a co mu dokáže vrátit chuť jít dál. Nebo co ho dokáže rozložit i po sebedůslednější přípravě jít se porvat s realitou. Válí se na zemi a uvědomí si, že je mu tam vlastně dobře. Zahlídne brýle, který Marika shodila pod stůl. Písnička dohraje a začíná nějakej shit od REM. Najednou si připadá strašně trapně, hromada sraček, sebere se, vstane, nasadí brýle a vypadne ven. Pohltí ho vlna horka až zalapá po dechu. „The game is not over yet!“