15. 11. 2014

burningboy v Panačikově videu

Panačik vypustil na světlo internetu doporovodné video ke své poslední desce Postmoderna. Jednu z rolí vytvořil i burningboy, sledujte:

04. 12. 2013

burningDOWNtheHOUSE37

Nikola Mucha

Pusťte si podcast bohémské revue na Radiu R. Omluvte zhoršenou kvalitu zvuku způsobenou technickou závadou ve studiu. Žive můžete poslouchat každou sudou sobotu od 20.00 na www.RadioR.cz, poslední díl v tomto roce bude 14. prosince.

burningboyovo pozvání přijala odbornice na slovo vzatá - zpěvačka a písničkářka Nikola Mucha, která aktuálně koncertuje s novým albem Slovanská epopej a kapelou Mucha. Našla si v nabitém diáři čas na povídání o bohémství, hudbě a zvuku cizích měst. V mezičasí opět uslyšíte ukázky z katalogu bookingové agentury Flexy.

03. 12. 2013

burningBLOG1

burningboy bloguje

Už nějakej pátek se snažím dokopat k tomu, abych něco napsal, a dneska to vypadá na ten slavnej den! Všichni se mě pořád vyptávaj to klišé: „kdy bude nějaká party“, (jak kdyby snad na nějakou někdy přišli..;), tak to teda vyřvu do světa: bude v létě!

Říkal jsem si, že je nejvyšší čas se na to vybodnout, z mejch vrstevníků už večer všichni leda trčí vyčerpaní doma a když by se dozvěděli, že něco pořádám, beztak by akorát zatáhli závěsy a vypli mobil. Teď už jsou dospělí a zodpovědní (nebo fakt jo, bo maj děti), takže si nemůžou dovolit strávit celej víkend někde v luftě a v pondělí ráno v panice volat do práce, že mají akutní zánět kostní dřeně.. Samotnýmu mě to ale občas chybí, není nic smutnějšího, než jít po víkendu odpočatej do práce! Zůstat střízlivej prostě není cool a nic vyloženě dobrýho to nikomu ještě nepřineslo (aspoň si nic takovýho nevybavuju).

Všiml jsem si, že akce teď dělá plno nových lidí a celkem se jim to i daří, takže není potřeba přehušťovat kalendář. Taky jsem si uvědomil, že se burningBEATS dostaly do poměrně stabilní struktury, což je špatně a nechci tak dál pokračovat. burningBEATS nikdy nebyly standardní festival a taky nebudou. Každej ročník měl být a taky byl unikátní: střídání místa konání, rozmanitej program, frekvence a den konání, afterparties, ale trochu se to vyčerpalo a ani nevím, kde by se to příště mělo konat. Teda vím, mám dlouhodobou ambici udělat pořádnej letní fesťák na Špilasu, ale pak jsem zjistil, že by na to každej leda tak hodil bobek - aby se musel štrachat tu štreku nahoru na kopec. Tak ho hážu taky.

V létě jsem se teda rozhodl dát si roční pauzu a odjel jsem na Evropský turné k mýmu poslednímu albu. Hrál jsem ve veřejným prostoru pěti zemí, na náměstích, ulicích, promenádách, „busking“ se tomu říká. Pro každýho to není dost nóbl, třeba babička se za mě trochu styděla. Pro mě to byl ultimátní masaker: demonstrace svobody a nezávislosti, odvaha rozbalit to v cizím prostředí, postavit se před cizí lidi s rizikem, že tě sejmou fízli nebo někdo jinej. Prostě rokenrol! A pak mi to došlo: pátej ročník burningBEATS bude nést podtitul BUSKING pARTy. Grafiku dělal tradičně nadupanej tým expertů z Mutant Industires, jaxe líbí?

graphic

02. 12. 2013

burningDOWNtheHOUSE36

Klub Eleven a bookingová agentura Flexy

Pozvání do studia Radia R přijal Olda Vojáček a představil nejnovější "významnou událost" v timeline brněnského nočního života - klub Eleven.

Ve druhé části pořadu burningboy uvede bookingovou agenturu Flexy, jež kromě něj zastupuje 16 "kapel, promotérů a DJs, všechno nový, neokoukaný a fresh jména české elektroniky".

BurningDOWNtheHOUSE36; Klub Eleven by Burningboy on Mixcloud

01. 12. 2013

burningDOWNtheHOUSE35

Hodina mezi psem a vlkem

burningboy si do bohémské revue pozval Šimona Kořeného a Tomáše Tkáče - hudební vědce, kteří stojí za vájimečnou koncertní sérií Hodina mezi psem a vlkem.

24. 10. 2013

Nová sezóna burningDOWNtheHOUSE

Radek Pernica - Kino Scala

19. října odstartovala nová sezóna burningDOWNtheHOUSE na Radiu R. Předcházela ji změna popisu pořadu - od nynějška jde o bohémský magazín. I nadále vám bude přinášet rozhovory s osobnostmi především brněnské kulturní sféry - s lidmy, bez nichž by byly bohémské zásady svoboda, krása, pravda a láska jen prázdná slova.

Pozvání do studia pilotního dílu přijali ředitel Univerzitního kina Scala Radek Pernica a Erik Omar s Jakubem Hnátem ze Svazu moravských bohémů.

04. 08. 2013

Rozhovor s burningboyem k novému albu na Vice.com

Penetration ke stažení

Přečtěte si rozhovor o Penetration, který burningboy poskytl české mutaci Vice, ještě než se vydal na Penetration Euro-Street Tour. Při té příležitosti si tam taky stáhněte i samotné album. A kdyby ne tam, tak na burningboy.cz můžete též.

Vice.com printscreen

04. 08. 2013

Penetration Euro-Street Tour: Berlin

burningboy píše blog z tour

2. srpna 2013 Berlin

Naše první zastávka v Německu byla Frankfurt, ze Strasbourgu co by kamenem dohodil. Ubytovali jsme se u Mikina – naší místní spojky a večer jsme samozřejmě chtěli vystoupit. Okolnosti nám přály maximálně, na třídě Zeil vyhrávalo, tančilo a vystupovalo dost dalších buskerů a při vykládání se nám povedlo zaparkovat asi na vzdálenost 100m. Našemu vyhlídnutýmu místu sice dominovala tříčlenná kapela s blond houslistkou, ale jako na zavolanou začali balit, takže jsme bleskově provedli výsadek. Jen co jsme se vylodili, ukázalo se, proč to kapelka zabalila. Vyhnali ji policajti.. Na dotaz, proč tomu tak bylo, mi vstřícný příslušník vysvětlil, že hrát se může jen 2x 15minut s přestávkou. A dodal, že „amplified music“ je v celým městě zakázaná. Když pak uviděl mýho Rolanda, rozesmálo ho to a dodal, že můžu jedině přidat na hlasivkách, ale s Rolandem fakt ne..

Frankfurt je jinak moc pěkný město, moderní, žádný křivolaký uličky a nahnutý domky, prostě 21. století. Prošli jsme si teda místo hraní místní „zlou“ stranu řeky - čtvrť Sachsenhausen a okusili z místního nightlifu, mají tam takovou „Stodolní“. Byl čtvrtek, ale i tak dobrý!

Das grosse Finale

Penetration Euro-Street Tour

Další den jsme se ráno vyhrabali od Mikina a vyrazili do Berlína – naší finální štace! Není to nejblíž, ale Německý dálnice to ulehčujou. Přijde mi, jako by se Němci smáli sousedům říkajíc: přijeďte si vyzkoušet, jak maj dálnice fungovat a platit nemusíte, to je u nás normální. Respekt! (Obzvlášť, když pak dorazíte do Česka, to se pak stydíte a škemráte o Anšlus.) Dorazili jsme kolem 6., ubytovali se v hotýlku na okraji a byli tak vyflusslí, že jsme si museli dát schlofíka, i když na to čas nebyl žádnej. (Kdesi jsme se dozvěděli, že se venku může hrát jen do 9pm, což jsme teda těžce nestíhali.)

Berlín je asi největší město, který jsme během tour navštívili, takže vyvstal problém, kde to tam vlastně spáchat. Google mi odhalil, že 2. nejlepší plaz pro busking na světě má být Alexanderplatz a jakmile se mi mysl trochu vyjasnila, uvědomil jsem si, že je to přesně „to místo“! Komenty na facebooku sice hrozily neúměrnou konkurencí, pro mě to byl ale „final fight“, a tak ohledy stranou a hlavně žádný sraní!

Zaparkovali jsme za rohem a zjistili, že se na náměstí odehrává nějaká slavnost se stánkama i programem. Lidí tam bylo tím víc a jednotliví účinkující zanikali v celkové vřavě, proto naštěstí nehrozila kolize. Pod časostrojem zrovna nikdo nehrál, jen párek vyjetých dredařů se tam zrovna chystal romanticky kopulovat. Nemohl jsem uvěřit! Nabídl jsem jim k tomu koncert, oni s radostí souhlasili a měli jsme flek!

Během vykládání našich věcí z futrálu vyklouzla tyč a z metru spadla koncem na zem. Vypadala naprosto ok (co se tak asi může stát kusu oceli), ale nebyla, jak jsme se za chvíli přesvědčili.. Donesli jsme svých 5 švestek pod hodiny, já nakop Rolanda a Eva začala stavět tyč. Když měla stage zkompletovanou a já zkrácený moisturize za sebou, ukázalo se, že tyč nejde zasunout do stage (zřejmě následkem pádu) a mě začal blikat MP3 player, že každou chvíli chcípne. Scheisse! Mimo to mi za zády mocně flusaly plameny (ofiko slavnostní program), takže jsem nebyl moc slyšet a lidi byli tak roztěkaní, že jsem začal váhat, jestli to má cenu. Eva se snažila opravit tyč (ale jak chcete opravit tyč, když s ní viditelně nic není a je to zatracenej kus oceli?!) a já jel mechanicky dál a čekal, kdy mi vypne hudba.

Die froehliche Endung

Plameny nakonec přestaly, lidi se začali zastavovat, pár si jich posedalo, dokonce někteří nabízeli Evě pomoc a MP3 player nepřestával. Uvedl jsem album Penetration a vysvětlit, že právě zde, v podzemí, v metru jsme se dali před 6 a půl roky s Evou dohromady, a že tahle tour jsou taky naše líbánky. Evě se mezitím zázračně podařilo tyč dobít ke spolupráci a najednou bylo všechno jinak! Utvořilo se publikum asi 100 lidí, hlavně mladých, dobře se bavili, jeden nám vysypal obsah peněženky do klobouku a byl z toho nakonec super koncert. Ukázalo se jedno policejní auto, objelo naše publikum a pokračovalo. Následně ještě prošla dvoučlenná hlídka, taky v klidu. Přidal jsem jeden kousek a pak začali chodit jednotlivci zeptat se a popovídat si. Byla příjemná uvolněná atmosféra a ze předu na nás při tom mrkala Fernsehturm. Gutte Nacht Berlin a balíme..

Penetration Euro-Street Tour

01. 08. 2013

Penetration Euro-Street Tour: Strasbourg

burningboy píše blog z tour

31. července 2013 Strasbourg

Jih Francie jsme definitivně opustili a vydali se nahoru směrem na Frankfurt, kde nás očekávala naše místní spojka. Je to štreka jak prase, tak jsme si to rozvrhli na dva kousky se zastávkou ve Strasbourgu. Jednou jsem tam skončil s kámošem Peťou, když jsme jeli stopem po Evropě a zanechalo to ve mě velmi pozitivní dojmy. Je to přímo na německých hranicích a během pohnuté historie město několikrát změnilo svou státní příslušnost. Aktuálně je francouzský, ale jak už sám název napovídá, není to tak jednoznačný.

Francouzský dálnice jsou drahý jaxviňa (ten přejezd by nás vyšel tak na dvě český roční dálniční známky), proto jsme vychytávali státní silnice. Občas jsou i dvojproudový a vždy nabízí skutečnej zážitek z krajiny (občas teda i zbytečný bloudění městem), takže to nebylo tak špatný. Při konstantním předjíždění mě napadlo, že jsme my Češi možná celkem výjimeční mezi ostatníma sousedníma národama v tom, že rozlišujeme, co je legální a co se i přesto dá. Tady všichni prostě dělaj to, co se smí a dál neuvažujou. My víme, že se dá i něco víc.. Jinak si jejich styl řízení prostě nedokážu vysvětlit.

Do Strasbourgu jsme dorazili až o půl 10., takže jsme se jen najedli, napili, dal jsem dvě bagety, víno a spát. Druhej den bylo v plánu sightseeing a zjistit jak je to tu s buskingem. Moc jsme tomu nevěřili, i když busking.com tvrdil, že je tu jedno z nejlepších hraní. V záloze jsme měli ještě Luxemburg, kde je to prý parádní, ale s hraním taky nikdo nevěděl.

Zákon ulice

Nejvíc mě překvapilo, že je Strasburg asi poloviční než Brno, působil na mě, jako by byl aspoň milionovej. Němčourský hrázděný domky v centru, moderní architektura kolem, řeka, dvojjazyčný nápisy a pestrá směsice obyvatel z něj dělá skutečně zajímavou destinaci. Zašli jsme si do Muzea moderního a soudobého umění a shodli se, že Kupka je prostě nejlepší (maj ho tam solidně zastoupenýho). Přesunuli jsme se ke katedrále, jež bývala ve své době nejvyšší stavbou světa (našeho světa) a našli turistický informace. Tam nás informátor potěšil a překvapil tou nejsprávnější odpovědí, že pokud máme nástroje, ať určitě vystoupíme, protože tím přispíváme atmosféře města a že přesně to chtěj! Varoval mě před zákonem ulice, kterej jednej by nás mohl prý omezit, ale to už jsem byl klidnej a přemýšlel, kde to spácháme.

V historických městech  bývá problém najít rovnej plácek, na němž by šla postavit tyč. Taky potřebujem prostor, Eva se točí a já skáču, no není to jednoduchý. Nakonec nám nezbylo než zvolit flek před hlavním portálem katedrály. Trochu rouhání, ale pro nevěřícího psa burningboye ani ne..

Penetration Euro-Street TourZaspali jsme v parku, proto jsme museli hnout kostrou, abychom všechno stihli před videomappingem na katedrálu v půl 11, jenže na našem místě se mezitím usadila kapelka s jakousi tradiční nevimodkud hudbou. Co s tím? Srovanetlný místo široko daleko nebylo a čas běžel. Kapele naštěstí došel repertoir, dali poslední  song a začali balit. To jsem už vykládal naše věci z kufru a chystal výsadek!

Výsadek je jedna věc, najít pak parkovací místo je věc druhá. Jedno jsem teda našel celkem rychle, ale policajt v civilu asi cestou z práce mě z něho vykázal. Kroužil jsem po městě jak hejno supů, ale než jsem našel další mrzácký místo, byla skoro půlhodina pryč A než jsem dorazil zpátky na plac, už tam zase na rožku drhnul kytaru nějakej romantickej Španěl. Žádný sraní – nakopl jsem Rolanda (zatím na půl výkonu) a lidi se postupně přesunuli k nám. Měli jsme  dost zpoždění, takže jsem toho musel hodně vynechat, abysme to stihli. Jak jsem ale začal, lidí začalo přibývat, tleskali, přední řady si posedaly, 3 holky v předu mě hecovaly, šlo to líp, než bych si dokázal představit. Nakonec před náma mohlo stát 400 až 500 lidí. Eva mě popoháněla, ať se v playlistu posunu dál, protože její čísla jsou až ve druhé polovině. Když přišla, že máme čas na  poslední vál, chtěl jsem dát bleeding&burning, její druhý číslo, ale v tom nás oslnilo světlo a zaburácela doprovodná hudba, začal videomapping.

Nepotřebuju povolení ani ve Francii

Až  v ten moment mi došlo, že ten dav nepřišel na nás, ale na osvícenou katedrálu, ale i tak to byl hroznej mazec. Podobnej crowd jsem zažil jen na Pohodě, když jsem vystupoval v Panáčikově show. Přiběhl borec s 5 eurovkou, že prý super představení, že hustě zpívám a že Eva... (nemusel nic dodávat 8). Dal jsem mu album. Podívali jsme se na mapping a o přestávce jsme naběhli na plac ještě jednou a dali přídavkový bleeding&burning i s Evou. Lidi se zvedali k odchodu, ale když jsme spustili, zastavili a dali to s náma. Pak pokračovalo promítání a po něm už měli následovat nějací Němci s fireshow. My jsme sbalili saky paky a já vyrazil pro auto. Když jsem se vrátil, úřadovala policie a pyroNěmci balili taky. Prý není oheň povolenej a vlastně nakonec ani hudba!? Takže přece jen francouzský zákony platí fakt v celé Francii. A týpek z informací je teda fakt vpoho borec, ale měl by si nejdřív zjistit, jak to tam vlastně mají..

Eva na mě byla nasraná, že nemohla dát všechny svý tři chorošky, ale nenaděláš nic. Když hraju, nikdy nemám hodinky, protože přitom pro mě čas neexistuje. Jsem naplno soustředěnej a nic jinýho už dál moc nezvládám. Obzvlášť přepočítávat stopáž písniček. MP3 player navíc nezastavuje a jede hlava nehlava, takže než se zamyslím co vynechat a kam se posunout, hraje další track a já musím jet svoje. I tak to byl zatím každopádně vrchol tour a můj největší crowd evr!

Penetration Euro-Street Tour

31. 07. 2013

Penetration Euro-Street Tour: Avignon

burningboy píše blog z tour

29. července 2013 Avignon

Z Itálie jsme přejeli do Francie, protože původní nejzazší bod naší tour měla být Barcelona. Tu jsme ovšem přehodnotili s ohledem na množství lidí a celkový měřítko města. Naznali jsme, že pro účel naší cesty jsou vhodnější menší města, kde můžem zajet autem co nejblíž místu vystoupení a kde se dá eventuelně i někde zaparkovat. Dřív než nám ale docvaklo, že tím pádem vůbec nemá smysl jezdit do Francie, už jsme hledali plac na hraní v Nice.

Na Pohodě jsme se v Artist Village seznámili s klukama z Naive New Beaters a když jsme na ně vybalili, že pojedem tour po Evropě s elektrem a tyčí, jednak nám moc nevěřili a druhak  nám oznámili, že ve Francii něco takovýho na ulici určitě nepujde. Že prý leda s povolením. Nejsem tak naivní, abych Frantíkovi všechno věřil a ladit nějaký povolení na burning show, no comment..

Dont even think about it

Flek na výstupko jsme našli brzy, postávalo tam několik obligátních živých soch (neznám debilnější debilovinu, než se navlíknout do kostýmu a celej den stát jak víšco bez hnutí na místě...). V dobrým rozmaru jsem se kousek dál rozhodl ujistit u dvojice policajtů, jestli je to ok. Oproti Italům uměli překvapivě dobře anglicky, takže mohli svou odpověď shrnout do jasného „No. No, don’t even sink about it.” Jedině s povolením a to v pátek večer fakt nedostanem (ani v sobotu a ani v neděli pochopitelně). Taky oproti Italům nevypadali, že by byli ochotní diskutovat. Merde!

Nezbývalo než přepnout na dovolenkovej mód. Nice je very nice. Prošli jsme si město, sledovali policajty, jak valí do akce urovnávat zase nějaký imigroztržky, zaplavali jsme si v moři.. Ale ten zákaz prostě visel ve vzduchu a dusil mě. Navíc mi už taky začly docházet bagety (viz. How I Met Your Mother), takže prostě nic moc situace. No a takhle se to táhlo dál i přes Monako, Cassis, Arles a Nimes, kde jsme se definitivně rozhodli stočit to do Německa. Vyrazili jsme směr Strasbourg s mezizastávkou v Avignonu (Eva mě nalákala na Avignonský slečinky). Nemusím připomínat, že v této konstelaci se počáteční nadšení z Francie strávilo zatraceně rychle a s přispěním různých frankofašizujících projevů (recepční v hotelu se mi vysmál, že mu nerozumím, když neumím francouzsky) mě už žádný roztomilý středověký městečka vážně nezajímaly.

Penetration Euro-Street TourV Avignonu skoro celej červenec probíhá divadelní festival (Off) a přestože divadelníky mám rád asi tak jako Francouze, byla všude živá festivalová nálada a konečně se na nás lidi nedívali, jakože jim jdem krást práci nebo dotace. Navíc tu bylo plno pouličních  muzikantů a všelijakejch naháněčů na představení, takže nám to nedalo a začali jsme rozmýšlet, jak to skoulet. Na turistických informacích nám týpek po chvíli zjišťování sdělil obligátní zákaz bez  povolení, ale pak nám dal zelenou s tím, že je festival a ať si teda děláme, co chceme! Vybrali jsme si roztomilý místečko u schodiště ke kostelu a když jsme se na něj vrátili s věcma, stáli tam dva policejní motorkáři. Moment pravdy – Eva jim francouzsky vysvětlila, že tam budem mít představení, načež se sbalili a na rozloučenou nám popřáli „bon spectacle“.

Namířil jsem to na schodiště, kde posedávalo několik turistů a Eva začala stavět tyč. Za zády jsme měli ulici, po které proudily davy. Bylo to trochu dilema, kterým směrem orientovat show, ale po promenádě v Genově jsem dal přednost schodištnímu amfiteátru a komfortu diváků. Sledovaly nás páry, senioři, celý rodinky, divadelní naháněči, popeláři, chvíli i policajti z projíždějícího auta. Schodiště přede mnou se postupně plnilo a když jsem se asi v polovině setu otočil, zjistil jsem, že mám za zády tak třikrát tolik lidí, než před sebou a že je ulice skoro neprůchozí. Technika jela bez problémů, sice mono, ale loud & clear. Lidi  si nás fotili i natáčeli, holky žárlily na Evu a paní se dvěma klukama v kočárku, na který to bylo moc hlasitý, mi při vynuceným odchodu řekla „bravo“. Honorář byl sice leda tak na oběd, ale hrálo se nám krásně a přijetí bylo výborný. Když jsme později potkávali po městě naše diváky, zdravili nás a usmívali se. A my taky. Dali jsme to ve Francii a bez povolení!

Penetration Euro-Street Tour